Tepající srdce Kurdistánu

Irácký Kurdistán je autonomní oblastí v severovýchodním Iráku o rozloze asi 41 500 km², obývaná převážně Kurdy, ale také Asyřany, Armény, Araby a Turkmeny, s vlastní vládou i armádou (Pešmerga). Hlavní město Erbil (kurdsky Hawler) je však už vyloženě multikulturní směsice s populací 925 000 obyvatel plné mimo jiné i západních turistů, pracujících cizinců z Indie, Egypta, Sýrie, Jordánska nebo Bangladéše.
Kurdistán vás hned na první pohled uchvátí intenzitou života - lidé jsou zde vskutku jedno velké tepající srdce této nádherné země plné překrásné přírody, uchvacujícího chaosu, neustálého zpěvu, tance a neutuchajícího cvrkotu. Pro Evropana je jako největší překvapení pocit, že tu všichni působí jako jedna velká rodina - jako obrovské mraveniště, kde se jakoby všichni znají, neustále se s někým potkávají a velmi živě diskutují bez sebemenšího ostychu, ať už domlouvají byznys nebo jen běžně hovoří. Když slyší v rádiu píseň (zejména o své zemi a národu), začnou si spontánně zpívat na ulici, v restauraci, taxíku. Západního cizince tento způsob komunikace tak nějak "lidsky" zahřeje u srdce a neubrání se vzrůstajícím sympatiím k této zemi a jejím obyvatelům. Když přecházíte ulici, musíte se smát - lidé se proplétají v záplavě tří proudů aut bez jakýchkoliv pravidel silničního provozu (pravda, na velkých křižovatkách jsou semafory nebo navigující policisté a na červenou se lidé proplétají na druhou stranu ve všech směrech). Často jsou postranní ulice mnohem užší než projíždějící velká SUV (palivo je mnohem levnější než třeba u nás v ČR a velké drahé auto je stejně jako u nás ukázkou společenské prestiže), která se horko těžko míjejí.
Samozřejmě zde narazíte i na chudobu. Jednak je v Kurdistánu několik uprchlických táborů pod záštitou OSN, kde přebývají zejména uprchlíci ze Sýrie, kteří se zatím nemohou vrátit do zničených domovů, navíc v Sýrii válka stále probíhá. V Erbilu pak běžně narazíte na samotné žebrající děti nebo matky s dětmi. Místní vás varují, ať jim nedáváte peníze, neboť mezinárodní organizace ve spolupráci s místní vládou jim poskytují vše potřebné, někteří si však z toho udělali byznys a využívají děti jako prostředek k obohacení, čímž dávají dětem špatný příklad. Něco jiného ale je, když klučík mezi stojícími auty prodává narcisky z hor, nebo vidíte starého člověka sedícího na ulici, těm dát peníze je opravdu dobrým skutkem. Pamatuji si silný okamžik, kdy tři kluci poslali nejmenšího žebrat ke stolu s pouličním občerstvením - jeden ze dvou mladých mužů se asi na pětiletého chlapce usmál, pohladil ho po hlavě a dal mu své jídlo a pití. Sama jsem matce s dítětem na ulici místo peněz koupila kilo jahod.
V Kurdistánu cítíte velký tlak na bezpečnost. Zcela běžně vidíte na ulicích Pešmergy se samopaly, v nákupních centrech západního typu (například Carrefour) vám ostraha oskenuje batoh a nenechá vám ani malé nůžtičky z lékárničky, dále běžně kontroluje kufry aut, hlídkuje v podzemních garážích. Při návštěvě slavných kurdských hor ("Není přátel kromě hor", praví jedno staré kurdské přísloví a má rozhodně něco do sebe, když uvážíme, čím vším si Kurdové jako národ museli a stále musí procházet) vás překvapí poměrně velké množství vojenských kontrol. Pešmergové vám zkontrolují pas a zjišťují formou rychlého výslechu účel vaší návštěvy. Svou práci berou velmi vážně a profesionálně, jde z nich skutečně respekt. Když ale úspěšně projdete kontrolou, obrátí, začnou se usmívat, uvolněně vám vysvětlují, která místa jsou v horách nejkrásnější a zamáváte si na cestu. Obyvatelé Kurdistánu vám řeknou: "Všude je ISIS (poznámka autora: Islámský stát). Máme tu bezpečno, protože tu máme dobrou kontrolu." A vy to rázem pochopíte a už se necítíte stísněně z intenzity kontrol, přísných pohledů kontrolorů, ozbrojených vojáků v ulicích. Dokonce vás napadne, že něco podobného se dost možná nevyhne ani vaší zemi v srdci Evropy, neboť ISIS je globální hrozba dlouhodobě podporovaná zejména režimem současného tureckého prezidenta Recepa T. Erdoğana a Saudskou Arábií (všechno spojenci západu), a i když byl ISIS poražen na území Sýrie (zejména převážně kurdskými milicemi YPG a YPJ), jeho špičky unikly do Iráku, Turecka, Jemenu, Afghánistánu a samozřejmě i do Evropy. V mnoha oblastech ISIS opět posiluje. Uvědomíte si, jak je svět nebezpečně propojený - a to zejména obřím zbrojním a ropným byznysem, který dlouhodobě destabilizuje nejen regiony Středního a Blízkého východu, ale celého světa. Ropný průmysl je těsně svázán se západními a ruskými investicemi. Například v Kurdistánu jsou to dnes zejména investoři z Anglie, Norska, Ruska a USA. V Sýrii nyní po válce hrají prim Rusové. V Kurdistánu jsou přítomné americké vojenské základny a vznikají nové, zastoupeny jsou rovněž evropské milice.
Když zavítáte na místní trhy, ještě více pochopíte, jak na válce profitují všichni, kromě obyvatel postižené země. Když bylo v syrské válce zničeno Allepo - město přezdívané "Malá Čína", kde se vyrábělo obrovské množství bohatého sortimentu zboží, vše se musí dnes dovážet - například špěrky se dováží z Číny a je vidět, že Čína je skutečně schopna vyrobit všechno - obchodníci z Kurdistánu běžně do Číny jezdí poptávat konkrétní zboží, které byste od místního nerozpoznali. Byznys se dělá neustálým diskutováním a smlouváním - jakoby mnohem víc oduševněle než jsme zvyklí na Západě, kde je vše často až chladně zautomatizované a přebyrokratizované. Je běžné, že děti po škole pomáhají svým otcům v obchodech a učí se řemeslu.

Co se týče potravin, je Kurdistán závislý na importu zejména z Turecka a Jordánska. Místní zemědělství poškodil válečný konflikt v Zálivu v 90. letech, kdy díky ekonomickým sankcím ze strany OSN docházelo k dovozu potravin do Iráku (jehož je Kurdistán oficiálně součástí). Dnes se situace lepší a zemědělství postupně navyšuje regionální produkci. I když nutno podotknout, že současná turecká vláda zadržuje vodu a Erdogan dokonce vydírá země stylem "vodu za ropu".
Globalizace je však samozřejmě všudypřítomná a narazíte tu na početné obchody a zboží běžné v západních zemích od léků přes elektroniku a hračky po průmyslové potraviny, včetně nekvalitních "kýčů". Cizinec je přitom uchvácený právě regionálními produkty, včetně těch dovezených ze Sýrie (například úžasná mýdla z Aleppa vyrobená z oliv, originální zákusky, ručně tkané výrobky), sladkostmi z oříšků a sušeného ovoce, obchůdky s krásnými látkami, ze kterých se šijí tradiční oděvy, keramikou, pouličním faláfelem i čerstvým ovocem a zeleninou. Mezi taxíky je možné zahlédnout kromě bohatě zastoupených Toyot i Škodu Octavia.
Zajímavé kontrasty nabízí rozdíly mezi samotnými Kurdy. Syrští Kurdové více připomínají Evropany - nelpí tolik na náboženství (obecně je v kurdské kultuře kromě islámu zastoupeno i křesťanství, judaismus, jezídismus či ateismus), často řeknou, že se i jako muslimové modlí pouze někdy a už vůbec ne dle předepsaného řádu, tradice dodržují někteří pouze volně, ženy jsou často prostovlasé. Obecně mají respekt ke všem náboženstvím - které však zároveň pokládají za největší metlu lidstva skrze zneužívání ideologií k prosazování mocenských zájmů. Naproti tomu iráčtí Kurdové jsou mnohem více konzervativní, silněji nábožensky založení. I když i zde jsou u mladé generace patrné snahy o uvolnění - až úsměvné, když například mladý muž muslim nepodá ženě ruku, ale potom jí s úsměvěm přizná, že pouze před otcem. Mladá generace vůbec (a to není záležitost pouze muslimů), ve světě sociálních sítí a globální propojenosti, obecně nechce žít v sevřených striktních pravidlech konzervativních tradic svých kultur. Mladí lidé chtějí více otevřenosti a kontaktů včetně těch s opačným pohlavím, jak je tomu běžně zvykem v Evropě. Je až s podivem, kolik mladých Kurdů hledá přítelkyně v západním světě s odůvodněním, že kurdské ženy nemají rády sex. Je to samozřejmě nesmysl, Úskalí tkví v nedostatečné osvětě a muži jsou v tomto ve výhodě, neboť dívky jsou drženy mnohem více zkrátka. Osvěta právě v sexuální oblasti, stejně jako větší otevřenost v navazování vztahů, umožnění předmanželského sexu, zdravá emancipace, to jsou aspekty velmi důležité pro kvalitnější život nejen muslimů. Západní versus muslimská kultura mají vůči sobě mnohé nešťastné předsudky. Například že ženy na západě jsou povrchní a promiskuitní, nebo že homosexualita je škodlivým výplodem západní kultury. O předsudcích vůči muslimům v západní kultuře netřeba mluvit.
Když člověk navštíví Kurdistán (a vlastně jakoukoliv jinou cizí zemi), uvědomí si zásadní věc. Pokud prokážete respekt, úctu, snažíte se naučit alespoň základní slova místního jazyka typu pozdravit, poděkovat, dostaví se vám milého přijetí i u konzervativních iráckých kurdských muslimů, kteří vás nakrmí, obejmou vás, políbí na tvář, dají vám chovat své děti, a chtějí si povídat. Uvědomíte si, že v zásadních potřebách, touhách, snech, dobrých i špatných vlastnostech, každodenních problémech, jsou všichni lidé stejní. To, co všichni lidé potřebují, je žít důstojně, v bezpečí a s vlastní identitou. Nikdo nechce odcházet ze svých domovů, žít ve zcela cizím prostředí bez možnosti uchování si své kultury. V dnešní době vyspělých technologií, a tudíž efektivnějšího drancování zdrojů (ať už se bavíme o současném globálním tržním kolonialismu, zbrojařském či ropném průmyslu), v době klimatických změn, v době válek stále vedených vnějšími mocenskými zájmy, je tolik nezbytné uvědomit si, jak důležité je stabilizovat, nikoliv stále více a více rozvracet země, aby lidé nemuseli prchat a způsobovat tak hysterii vedoucí k nenávisti, strachu a chaosu na všech stranách. Radikalismus vždy kvete tam, kde je strach a špatné životní podmínky. Každá ideologie (nejen náboženská) se potom stává snadným nástrojem škodlivé manipulace davů přibližující dnes lidstvo stále více a více už ke skutečné globální katastrofě. Neboť svět se velmi propojil a zmenšil.
Kurdové, největší národ bez své země, přesto, že byli a stále jsou v okolních zemích potlačováni, byli tolikrát zrazeni, zneužiti, vražděni po statisících, nechovají nenávist k západní kultuře. Naopak v ní ještě stále hledají spojence, jsou šťastní, pokud se někdo o osud jejich národa upřímně zajímá, pokud vyjádří nelhostejnost a alespoň trochu solidarity či aktivní angažovanosti. Mnozí žijí v Evropě, kde pracují a snadno se integrovali, je mezi nimi vysoké zastoupení tzv. inteligence. Někteří ale v Evropě jen pracují a dojíždí za rodinou na pouhý jeden měsíc v roce. Odůvodňují to nedostatečností pracovních příležitostí k dobrému zajištění rodiny.
Příběh národa Kurdů je příběhem odvahy a až zatvrzelé vytrvalosti lidského ducha. Přestože existují tisícileté snahy jejich kulturu zničit, s bohatým přispěním západních velmocí, Kurdové jsou stále zde a bojují za svou důstojnou existenci a nám v Evropě tolik samozřejmé lidskoprávní svobody. Přitom to jsou zejména Kurdové, kteří porazili ještě však stále neporažený Islámský stát, který se nyní transformoval do samostatně operujících buněk po celém světě včetně Evropy. Pokud svět opět nechá Kurdy na holičkách, těžko věřit, že pojem lidskost, zcela neztratí svou tvář.
Kurdistán potřebuje podporu - má obrovský turistický potenciál v podobě památek nejstarších civilizací, kvalitní infrastruktury a služeb, přírodního bohatství, jedinečné regionální produkce. Má ropu a je zemí v současnosti bezpečnou s bezvízovým stykem s EU. Je nutné zvýšit jeho bezpečnostní i ekonomickou odolnost vůči Turecku, které ho v současnosti vojensky napadá, stejně jako napadá území Sýrie, pod směšnou záštitou boje proti terorismu. Situaci komplikuje i vzrůstající napětí mezi USA a Iránem. Rovněž je nutné v Kurdistánu zvýšit kvalitu školství, které je na velmi špatné úrovni a soukromé školy jsou pro běžné obyvatele drahé. Stejně důležité jsou i environmentální aspekty jako je například odpadové hospodářství, využívání druhotných surovin a vůbec principy cirkulární ekonomiky.
Kurdistán má potenciál stát se ostrovem stability a demokratických hodnot Blízkého východu, stejně jako syrská Rojava, pokud Západ a Rusko dovolí, jak jinak...

Fotoalbum: https://www.facebook.com/pg/katerina.parik/photos/?tab=album&album_id=395871194468762

Publikace:
https://denikreferendum.cz/clanek/29888-tepajici-srdce-kurdistanu